JIRKA KLÍMA

Jmenuji se Jirka a fotím čistě pro radost.

Radost z focení jsem prvně zaznamenal v 6 letech, kdy mi táta na procházce půjčil do ruky svůj stařičký fotoaparát. Říkal „sem se dívej a jakmile tam uvidíš něco hezkého, tak zmáčkni tenhle knoflík“. Namířil jsem na mamku, cvak, na tátu, cvak, kolem šla holčička s copy, sotva se na mě usmála, cvak… Pár dní na to mě vzal táta s sebou do práce, zavřeli jsme se v koupelně, všude byla tma, jen maličké oranžové světýlko osvětlovalo vaničky s vodou, do kterých táta potápěl papíry, jako když se obalují řízky. Ten pocit, když se pod vodou na bílém fotopapíře pomalu začal rýsovat obrázek usměvavé copaté holky z parku ve mně vzbudil touhu zaznamenávat okamžiky na celý život. Fotil jsem rodiče, babičku, dědu, kamarády, přítelkyni, výlety… dodnes mám krabici od bot plnou nevratných vzpomínek ve formě vyvolaných negativů.

Až když mi bylo 40 jsem si pořídil svoji první zrcadlovku a od té doby už zase napjatě koukám hledáčkem, jako ten malý kluk, zda tam uvidím něco hezkého, co by stálo za to cvaknout. Možná tu usměvavou copatou holku z parku a nebo třeba právě Tebe...? :-)